Pelargonium

Pelargonie pocházejí hlavně z jihoafrických pouštních a pustinných oblastí. Druhy, z nichž byla většina u nás pěstovaných pelargonií vyšlechtěna, pocházejí z oblastí s letním obdobím deštů. Vedle takových rostlin však existují i druhy, které snášejí drsnější klima. Některé rostou tam, kde vlhkost čerpají jen z mlhy nebo jen z velmi krátké doby deštů. Dlouhé období sucha přežívají jen díky zásobám vody uloženým v kořenech nebo ve stoncích. Tisíce kultivarů jsou výsledkem křížení několika sukulentních druhů pelargoníí.

Balkónové pelargonie patří k robustním hrnkovým a truhlíkovým rostlinám. Mohou být pěstovány i na větrných místech a zůstávají dlouho pěkné. Dlouhá doba květu, od pozdního jara do podzimu, učinila pelargonie mimořádně populárními rostlinami zejména v německy mluvících zemích, v součastné době i velmi oblíbené i u našich zahrádkářů. Vedle oblíbených "zahradních pelargonií" existuje ještě asi 250 přírodních druhů a tisíce kultivarů.

Jsou rozděleny do početných skupin, z nichž uvedeme jenom ty nejdůležitější: Pelargoniem x hortorum Souhrnný název zahradní pelargonie patří nejoblíbenější skupině pelargonií. Jsou poměrně kompaktní, keříčkovité, a proto bývají někdy nazývány jako vzpřímené, stojící, pozn.: na rozdíl od stejně oblíbených převislých. Mnohdy bývají také zařazovány do skupiny Zonalehybridy, především pro podobnost listů s nápadnou páskou druhu Pelargonium zonale. Tato tmavá páskovitá kresba vedla k českému názvu "páskaté pelargonie", přestože se ne u všech kultivarů musí pásek vyskytovat. V západní Evropě jsou známější spíše Pelargonium x hortorum, které mají rozvětvené oblé dužnaté stonky. V nich dokážou zadržet vodu pro nepříznivé suché období. Nejlépe rostou, když se půda po zalití nechá zase téměř vyschnout a pak se zase vydatně zalije. Rostliny postavte na slunečné nebo polostinné místo, pokud možno dostatečně vzdušné. Použijte substrát pro květiny, který smíchejte s trochou jílu a trochou písku. Během růstu potřebují tyto pelargonie přihnojovat hnojivem. Pelargonie se množí letními řízky, přičemž se rostliny i zmlazují. Vyberte si vrcholové řízky a odřízněte je pod čtvrtým pupenem. Jednotlivě je napíchejte do malých hrnků s písčitou zeminou. Ihned je zalijte a postavte hrnky na teplé a světlé místo, ale ne na přímé slunce a ne pod plastikový kryt. Když substrát již skoro vyschl, znovu zalijte. Po dvou až čtyřech týdnech již řízek normálně zakoření.

Pelargonium acetosum Pelargonium acetosum jedná o modelového zástupce asi pro 250 planých druhů rodu Pelargonium. Planě roste na několika místech na východě jižní Afriky, v jílovité půdě podél řek. Stonky má štíhlé, hladké a křehké a asi 40 cm vysoké, listy malé, dužnaté, šedozelené. V létě vykvétají na tenkých stopkách něžně lososově růžové květy. Úzké korunní lístky mají třešňově červené žilkování.

Pelargonium L´Elégante Kultivar patří k převislým (tzv. břečtanolistým) pelargoniím, nazývaným bud' skupina "Peltatum" nebo zařazovaným do okruhu druhu P. peltatum. Stonky mají hladké a tenké, takže záhy převisají přes okraj nádoby. Mají i ozdobné lesklé listy, více či méně špičatě laločnaté, připomínající listy břečtanu. Na slunečném místě kvetou bohatě a dlouho. Převislé pelargonie bývají často vysazovány do dlouhých okenních nebo balkónových truhlíků, z nichž splývají ve velkých barevných kaskádách.

Pelargonium grandiflorum Tyto muškáty mají jednoduché listy, ale velká květenství ve všech barevných odstínech od bílé po červenou, někdy jsou i dvoubarevné nebo tříbarevné. Období kvetení je krátké, trvá jen od jara do poloviny léta. Muškáty jsou zvláště vhodné do květinových truhlíků. Tyto muškáty pěstované jako jednokmínkové mohou dosáhnout výšky až 0,60 m nebo je možno udržovat malé, keříkovité. Na jaře a v létě příležitostně zalijeme tekutým hnojivem.