Návrat českých pěnišníků

Pěnišník? Kdyby jste náhodou nevěděli o čem je řeč, napovíme vám. Tohle zvláštní jméno nese jeden z vůbec nejoblíbenějších kvetoucích keřů. Jezdíme ho obdivovat zejména v květnu do zámeckých parků, přičemž ten průhonický učinily o něco slavnějším. Zdobí řadu kdysi krásných vil v sudetech a ve starých zahradách ho najdeme snad pokaždé. Každý komu pěkně roste a kvete si pak jistě vzpomene na ta kolečka rašeliny, která pod ně musel navozit. Ano, každý zahrádkář i zahradník zná jeho z latinského jména Rhododendron odvozený český výraz „ronďák“ užívaný pro stálezelené druhy a „azalka“ pro ty poloopadavé a opadavé.

Právě z Průhonic vzešlo v průběhu minulého století nejméně pět desítek odrůd našich pěnišníků. Velká touha nás všech po tom co bylo léta nedostupné však vedla i u zahradníků k pozapomenutí letité trpělivé práce svých kolegů šlechtitelů. Západoevropské kulturní variety v posledních letech překryly, často zcela nekriticky, ty tuzemské, které se už jen těžko hledají. Avšak na rozdíl od vesměs nenávratně ztracených sortimentů českých dřevin a trvalek z meziválečného období tyto přeci jen stále existují. Čas prověřil jejich odolnost i vytrvalost v našich podmínkách a tak se pomalu vrací na scénu a zpátky se dostávají na místa po rostlinách neprověřených a choulostivých.

Pěstování pěnišníků má u nás dlouhou tradici a každý víme, že celá ta barevná krása není zadarmo. Přesto donekonečna mnozí koumají jak tu či onu zásadu jejich pěstování alespoň trochu obejít. Bez pečlivého výběru a přípravy vhodného stanoviště se prostě žádného dlouhodobého úspěchu nedočkáme. Pěnišníky vyžadují vlahou humózní zem s kyselou reakcí a polostín. Proto nejkrásnější kusy najdeme v hajních partiích zahrad a parků v podhůří. Napodobit podmínky přirozeného výskytu v přírodě se nám asi zcela nepodaří, ale můžeme pro to mnohé udělat. Vhodná je výsadba pod stromy, k severní straně domu nebo do stínu pergoly v chráněném koutě zahrady. Při přípravě zemního lože mějte na paměti, že pěnišníky koření sice mělce, ale je třeba počítat s jejich cílovou velikostí. Obecně je vhodné zakládat celou vřesovištní partii včetně lože vcelku, zejména v lokalitách, kde původní zem nemá kyselou reakci. Tam je pak vhodné vytvořit i dělicí vrstvu z písku nebo jemného štěrku mezi rašelinovým substrátem a rostlou zeminou. Přistínění je důležité zejména v předjaří, kdy zem je ještě zmrzlá a ostré slunce může u stálezelených druhů listy doslova usušit. Nastýlání listů či obalení báze rostliny netkanou textilií přezimování prospěje. Letní přísušek může při nedostatečné zálivce také způsobit oslabení rostlin, u čerstvé výsadby i úhyn. Tradičně se u nás také doporučuje vyštipování odkvetlých květenství pro posílení rostlin. Rozhodně se tím nic nezkazí. Okopáváním či hrubším hrabáním poškozujeme mělký kořenový systém. Použití kůry nebo jehličí na povrch kolem rostliny je ovšem prospěšné přinejmenším reakci půdy. Výživa speciálními hnojivy s vyšším obsahem železa je nasnadě.

Zahradníci si vždy po staletí vyměňovali své nově objevené rostliny mezi sebou a tak není žádnou zvláštností, že se u nás prodávají variety francouzské či anglické. Prověření každé takové rostliny v našich podmínkách zabere vždy nějaký čas a jelikož u nás chybí aktivní instituce, která by se tímto zabývala, musí si zahradníci a pěstitelé poradit sami. V případě zahradní tvorby je pak asi nejvhodnější postavit základ na prověřených druzích a doplnit je novými, které jsou naší malou soukromou loterií. Buď to vyjdou nebo ne.

V případě českých pěnišníků je dobré říci, že šlechtění zdaleka nevyčerpalo plnou škálu tvarů a barev. Cosi jako zdržení za západoevropským přirozeným vývojem je tu samozřejmě znatelné, ale dáme-li na jejich spolehlivost nepochybně se nám to zúročí. Doplněním o sorty původně cizokrajné, ale již vypěstované u nás, docílíte jistě pěkného výsledku s minimálním rizikem.

Jaké tedy jsou naše pěnišníky? Vyberme jenom několik příkladů z každé skupiny:

velkokvěté stálezelené:
Antonín Dvořák – tmavě purpurově červený
Alena – bílá
Don Juan – zářivě červená
Humoreska – karmínově červená s lososovou kresbou
Motýl – bělavý s růžovým okrajem

Jelínkovo azalky:
Morava – lososově růžová
Orlice – tmavě purpurově fialová
Oslava – světle růžová s tmavým okem
Sázava – lila růžová
Vltava – růžová

drobnokvěté stálezelené:
Buchlovice – modrofialový
Krumlov – světle fialový
Sychrov - modrofialový

Ať tedy práce B.Kavky, J.Jelínka, M.Opatrné, J.Scholze, J.Kyndla, J.Dvořáka, J.Matouše a jejich spolupracovníků zdobí nadále naše zahrady ku slávě svých šlechtitelů. Zahradnictví U Fousů, autor Ondřej Fous www.ufousu.cz

Další najdete pomocí vyhledávání na Hobbyzahrada.cz - Poradna Zobrazit dotazy | Přidat dotaz

Mohlo by vás zajímat: Pěstování rostlin