Vilíny a lískovníčky první poslové jara

Vilíny (Hamamelis) jsou listnaté keře, většinou široce rozložitého růstu.

Je známo několik druhů, které pocházejí z oblastí východní Asie a severní části Ameriky. Zahradnicky nejvýznamnější jsou druhy Hamamelis mollis, Hamamelis Japonka a Hamamelis virginiana. Dalším velmi důležitým druhem je kříženec Hamamelis x intermedia. Vzhledem k tomu, že čisté botanické druhy se v obchodní síti vyskytují relativně vzácně, důležitější je mít přehled o nabízených odrůdách. Těch je celá řada a liší se částečně habitem, ale především barvou květů. Květy jsou nitkovité, ale díky obvykle velkému počtu jsou velmi výrazné, v bohaté barevné nabídce. Jednotlivé odrůdy vilínů rozkvétají v různých odstínech žluté, oranžové, červené a purpurové barvy opravdu velmi brzo, proto nepatří mezi velké vzácnosti radovat se z něžných květů, které se prostrkují přes chomáčky sněhu na větvích.

Listy vilínů se trochu podobají listům lísky, i když botanicky s ní nemají žádný příbuzenský vztah. Na podzim rozehrávají úchvatné divadlo, kde hlavní roli obsazuje barva žlutá, oranžová, rudá a hnědá. Aby podzimní podívaná nebyla o nic ochuzená, je velmi důležité vybrat pro vilíny dobré místo, l když obvykle přežijí i ve stínu, mnohem lépe jim vyhovuje stanoviště v polostínu nebo na přímém slunci. Rostliny, které jsou po většinu dne ukryty v hlubokém stínu, kvetou velice skromně až vůbec a jejich podzimní barvy jsou nudné a nezajímavé.

Aby vynikly oba nejvýraznější efekty vilínů, snažíme se jim vybrat i atraktivní pozadí. Nejvhodnější je tmavé pozadí, které zabezpečí zářivým barvám výrazný kontrast. Proto vilíny vysazujeme například před husté jehličnany, kde má jejich krása skvělou šanci vyniknout. Při výsadbě dbáme na správnou půdu, neboť úspěch či neúspěch našeho snažení je závislý na dobře zvoleném místě a kvalitě půdy. Půda pro vilíny by měla být bohatá na humus i na živiny, mírně kyselé půdní reakce.

Stanoviště by mělo být přiměřeně vlhké, horké a suché polohy snášejí vilíny špatně. Pečlivý výběr stanoviště je důležitý ještě z jednoho důvodu. Musíme totiž počítat s tím, že některé odrůdy za čas vytvoří velmi mohutné keře, přičemž přesazování starších jedinců je velmi rizikové a komplikované.

Údržba starších jedinců není nijak složitou záležitostí, ale musíme brát na vědomí, že vilíny se téměř nikdy neřežou. Regenerační schopnost starších rostlin je velmi nízká a jedno hlubší radikální seříznutí by nás mohlo o rostlinu připravit úplně nebo ji trvale poškodit. Případné růstové deformace, jako například jednostranný růst nebo deformovaný tvar keře je nejlepší řešit vyvázáním některých výhonů.

Velmi rané kvetení vilínů je sice na zahradě velmi přínosné, ale pro zákazníka zahradního centra je vlastně nevýhodou. Když vilíny rozkvétají, sezóna v zahradnických centrech je teprve v začátku a rostliny jsou obvykle ještě zazimované. V plné sezóně v dubnu a květnu, když zmizely krásné květy, nepůsobí vilíny už tak atraktivně. Tyto kdysi velmi vzácné rostliny se ovšem v našich zahradnických centrech vyskytují ve stále bohatším sortimentu, proto jedinou dobrou radou je nebát se a žádat personál o radu i pomoc při výběru nejvhodnější odrůdy. V souvislosti s vilíny je důležité upozornit na další dřevinu, která je s vilíny v blízkém rodinném vztahu. Je to choulostivější lískovníček (Corylopsis), který zatím stojí v ústraní jiných keřů. Je to však krásná a něžná dřevina, která má velmi podobné pěstitelské nároky jako vilíny a která si zajisté zaslouží větší popularity než se jí dostává dnes. Převzato ze zpravodaje Sdružení zahradnických center CZ www.szc.cz
 

Další najdete pomocí vyhledávání na Hobbyzahrada.cz - Poradna Zobrazit dotazy | Přidat dotaz

Mohlo by vás zajímat: Pěstování rostlin