Lidové tradice Velikonoc

VELIKONOČNÍ TRADICE: Lidové tradice Velikonoc

Také vás zajímá, jaké lidové zvyky jsou spojeny s Velikonocemi? A víte, že oslavy těchto svátků začínají už ve středu? A jestlipak tušíte, proč se velikonoční středě říká Škaredá? Jak je to s otevíráním pokladů na Velký pátek a co byste měli jíst o Zeleném čtvrtku? Tak na tyhle otázky vám můžeme dát odpověď.

Oslavy Velikonoc mají velmi starou tradici, původem ještě z doby předkřesťanské, a asi všichni víme, že jsou pohyblivými svátky, to znamená, že nepřipadají v kalendáři na stejný datum. Kdy je ale vlastně slavíme a čím se řídí výpočet jejich data? Vychází ze zásady slavit Velikonoce po jarní rovnodennosti (stanovené na 21. března) v neděli po prvním úplňku. Pojďme se nyní podívat na lidové zvyky, které k nim patří.

PAŠIJOVÝ TÝDEN

SAZOMETNÁ STŘEDA
Středa před Božím hodem velikonočním patří ještě k postní době. Říkávalo se jí i Škaredá, Sazometní či Smetná, protože se toho dne vymetaly komíny.
Škaredá prý pochází z toho, že se Jidáš na Ježíše škaredil, proto se dle lidové tradice: nesmí nikdo mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce.

ZELENÝ ČTVRTEK
Kostelní zvony zní toho dne při večerní bohoslužbě naposledy, a pak umlknou až do Bílé soboty – odlétají totiž do Říma. Hlas zvonů nahrazovaly v tu dobu nejrůznější klapačky a řehtačky. Hluk se rozléhal po celé vesnici a někde se říkalo, že děti honí Jidáše.

A co byste dle tradice mohli udělat pro své zdraví: Určitě sníst něco zeleného – špenát, kopřivy, popenec, řeřichu, zelené saláty…

Zvláštní místo má ve velikonočních pověrách také med. Když posnídáte pečivo nebo chléb namazaný medem, budete po celý rok chráněni před hadím uštknutím a žihadly vos a sršňů – ovšem musíte tak učinit před východem slunce.

A jestli potřebujete, aby se vám udržela ve studni voda, vhoďte do ní chléb namazaný medem.

VELKÝ PÁTEK
Je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku, na památku ukřižování Ježíše Krista. Dodržoval se přísný půst (tedy žádné maso, vyjma ryb).
A co říká lidová víra: Toho dne se země otevírá, aby odhalila večer o Velkém pátku na krátkou dobu své poklady.

Ráno lidé vstávali před východem slunce, aby se omyli vodou z potoka, to je chránilo před nemocemi.

Na Velký pátek se také nemělo nic půjčovat z domácnosti, protože by se dalo s těmito věcmi čarovat. Nesmělo se hýbat se zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu.

Nesmělo se také prát prádlo, pradleny říkaly, že by ho místo do vody namáčely do Kristovy krve.

BÍLÁ SOBOTA neboli Vzkříšení
V českém prostředí se před kostelem světil oheň. V mnoha vsích byl zvyk, že se doma uhasila všechna ohniště, před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko, a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a žehnala jím oheň nový.

HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ
K této neděli patří tradiční velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se světily ráno při mši.

Kromě symbolického významu má tento zvyk i praktický podtext: po období dlouhého předvelikonočního půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit obtíže. Proto se světily pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravovat.

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ nebo také mrskaný pondělek
Dům od domu chodili mládenci za děvčaty, později hlavně děti, s pomlázkami (dynovačkami, mrskačkami, šlehačkami, binovačkami, na Moravě též tatary) spletenými z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy – aby byly po celý rok zdravé, veselé a pilné - vinšovali a dostávali malovaná vajíčka.

Vejce bylo od pohanských dob symbolem života, snad proto se spojovala s jarními oslavami.

Mnohde bylo zvykem, že v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata, někde místo ní polévala chlapce vodou, aby byli svěží.

VELIKONOČNÍ TRADICE: Lidové tradice Velikonoc