Zimní zahrady - Zelené oázy

Zimní zahrady - Zelené oázy

Současné rodinné domy mívají často pokoje s velkým čelním prosklením nebo i samostatné místnosti navržené jako zimní zahrady s typickým skleníkovým zešikmením. Milovnici pokojových rostlin zde mají možnost posedět v nádherném, klidném zákoutí plném svěží zeleně i uprostřed kalendářní zimy. Několik rad a doporučení k pěstování rostlin v zimních zahradách jim určitě přijde vhod.

Zimní zahradu je možné vytvořit v zásadě dvěma způsoby. Buď zde budeme pěstovat rostliny klasickým způsobem v nádobách, kterých nabízíme v našich zahradnických centrech dostatečný výběr, nebo pro tento účel připravíme již ve fázi stavby vyzděné kapsy s izolací proti vlhkosti. Jejich hloubka by měla být minimálně 40 cm, délka a šířka záleží na estetickém záměru a požadavcích na množství rostlin. Na dno se pokládá drenáž (například Liapor), geotextílie, pěstební substrát a následně se celý prostor osází skupinou rostlin. Protože v létě by se vnitřní prostor velmi rychle přehříval, je třeba zajistit dostatečně výkonný způsob stínění, nejčastěji horizontálními nebo vertikálními žaluziemi. Většina rostlin by bez zastínění v období slunečního svitu trpěla a v krajním případě by mohla uhynout. Výjimku tvoří pouze sukulentní rostliny, které rostou v oblastech, kde se střídají období dešťů a sucha. Snesou plné slunce, ale v zimních měsících potřebují období "klidu" bez zálivky. Typickým zástupcem je tlustice (Crassula ova-tá), která se snadno pěstuje, nesnáší však mokro u kořenů. Velice nenáročná je také léčivá Aloe verra. Další oblíbenou moderní květinou je Beaucarnea recurvata, známější pod jménem Nolina. Starší rostliny jsou ve spodní části lahvovitě rozšířené a růžice dlouhých, tenkých listů vyrůstají v "horních patrech". Silně ostnitý, rozšířený kmínek s dlouhými tmavozelenými listy převážně v horní části má velmi odolná rostlina snášející suché ovzduší našich bytů - Pachypodium lamereí. Méně častou, ale zajímavou bizarní rostlinou je adénie (Adenium obesum) s barvou květů od světlé až po tmavě růžovou. Při dobrém ošetřování kvete s krátkými přestávkami vícekrát během léta až několik měsíců. Z hlediska nenáročnosti na zálivku jsou často na suchých a slunných stanovištích používány druhy z čeledi pryšcovitých. Typickými zástupci jsou zde Euphorbia milii s odrůdami lišícími se barvou květů (růžově červené má kultivar 'Olympus', trojhranné žluté skvrny na růžově červených listenech zase 'Pyramide Eyes'). Do moderních interiérů se hodí čtyřhranné "kaktusové" pryšce Euphorbia ingens, Euphorbía canariensis nebo Euphorbia grandicornis s třemi křídly. Pryšce vytvářejí většinou kmíny, které se postupně větví do typické stromovité struktury. V bytových podmínkách dorůstají až ke stropu a je možné je silným a ostrým nožem seříznout (pozor na agresivní mléčnou štavu). Všechny tyto trnité druhy je třeba umístit tak, aby nehrozila možnost zranění. Z netrnitých druhů se pěstuje nejčastěji pomalu rostoucí Jatropha podagrica s oranžově červenými květy. V období sucha, které jí musíme dopřát i v interiéru, ztrácí listy a je ozdobná pouze dužnatým kmínkem. Na jaře se za dočasnou nevzhlednost odmění oranžově červenými květy. Dalším zajímavým netrnitým druhem je tužkovitý pryšec Euphorbia tirucalli - vzrůstný druh, který vytváří silně rozvětvené keřové porosty a stává se tak dominantní rostlinou celé zimní zahrady. V zimní zahradě můžeme samozřejmě pěstovat i běžné pokojové rostliny. Mezi nejpoužívanější kmínkové rostliny patří určitě dračinka - Cordiline terminalis, dračinec - Dracena deremensis, D. fragrans, D. marginato a juka - Yucca elephantipes. Kmínek se vytváří postupným růstem, během něhož rostlina ztrácí vždy nejspodnější patro listů. Pokud budeme jednotlivé části postupně odřezávat, většinou těsně pod místem řezu vyraší ze spících pupenů nové růžice listů. Tím je můžeme udržovat v optimální velikosti. V posledních letech je oblíbena také Pachira aquatica, která se prodává i ve formě kmene propleteného z několika slabších. Z vyšších keřovitých forem jsou nezastupitelné především fíkusy, z nichž nejvděčnější drobnolistý Ficus benjamina se svými četnými kultivary lišícími se tvarem nebo barvou listu (bíle a žlutě panašované nebo čistě zelené). Dříve často pěstovaný Ficus elastica s velkými oválnými listy má již také řadu pestrolistých forem. Velice zajímavý svojí výraznou žilnatinou je Ficus lyrata s až 40 cm velkými listy. U všech fíkusů můžeme bez problémů redukovat jejich velikost řezem v případě, že nás začnou vytlačovat ze zimní zahrady. Z dalších často používaných velkolistých jmenujme: pestrolistí difenbachie - Diffenbachia seguine, D. maculata a jejich množství kříženců, monsteru - Monstera delidosa se srdčitým vykrajovaným listem, nebo některé formy filodendronů - Philodenclron erubescens. Zřejmě pro svoji robustnost není tolik rozšířen nádherný Philodendron selloum, jehož listy dorůstají velikosti až 60 cm! Velice vděčnou rostlinou s bílými květy, která snese i špatné světelné podmínky, je Spathiphyllum. Přímé slunce ji poškozuje. Mezi rostliny s nejvýraznějším barevným olistěním od žluté přes červené až k zeleným odstínům patří kroton - Codiaeum varíegatum. Rostlina je velice náročná na prostředí a pro dobré vybarvení listů potřebuje plné světlo. Ve výčtu rostlin nesmíme zapomenout na šeflery - Schefflerra arboricola, (krásný je žlutozelený kultivar Trinette') nebo robustnější Schefflerra peuckleri. Z nižších druhů musíme zmínit oblíbený zelenec - Chlorophytum comosum, zvonek Campanula isophylla známý jako ženich a nevěsta, nenáročnou bromélii Bilbergia nutans nebo popínavé druhy -břečťan Hedera helix či potos Sdndapsus aurea Při výběru rostlin je nutné respektovat jejich stanovištní nároky, zvláště pak pokud jde o sladění několika druhů. V těchto požadavcích je lépe se poradit s odborníky v zahradnických centrech, kteří vám jistě rádi vyhoví. (Ing. Vladimír Dufek - Zahradní centrum Mariánské Lázně)

Doporučujeme
On-line prodej vybavení pro zahradu, hobby a bydlení. Více ...