Léčivé koření horkého léta

Léčivé koření horkého léta

V době letních měsíců většina z nás odjíždí na dovolenou do teplých krajů, nebo se toulá v přírodě. Jistě jste si i vy povšimli omamné vůně, která se vznáší nad krajinou za slunného dne. Při podrobnější prohlídce okolí bychom zjistili, že tyto vůně vydávají většinou krásné, ale nenápadné rostlinky - bylinky.

Málokdo si ale uvědomí, že je můžeme bez problémů pěstovat na každé malé zahrádce a dokonce i v přenosných nádobách či v okenních truhlících a tím mít tyto krásné vůně celý rok ve své blízkosti. Pak už nic nebrání tomu, abychom používali čerstvé koření, kdykoliv se nám zachce, mohli si sušit části rostlin jako dekorace, nebo si jen tak pro radost tyto rostlinky pohladit a radovat se z příjemné vůně. Jako první se seznámíme s mateřídouškami. Jsou to nenápadné nízké rostlinky, které vytvářejí husté koberce v přírodě většinou sivě zelených listů, které v létě ozdobí množství růžových kvítků. Mateřídouška se může používat jako léčivka, dá se ale použít také jako koření k ochucení polévek, tučných mas, vína či přidat do likérů. Velmi podobný mateřídoušce je i tymián. Ten sice pochází z teplejších oblastí, ale roste bez problémů i u nás. Oproti mateřídoušce vytváří drobné keříky, které dorůstají výšky až 30 cm. Oba druhy mají rády slunná, sušší stanoviště, mohou však růst na loukách, mezích, okrajích lesa i na skalách. Také na složení půdy jsou velmi nenáročné a rostou skoro kdekoli. Tymiány se dělí podle vůně na tymiány s normální vůní a tymiány s vůní citronů, barva lístků je zase od stříbrné (Thymus vulgaris 'Arganteus'), žlutozelené (Thymus x dtriodorus 'Golden King', 'Doone Valley', 'Archer's Gold') až k tmavě zelené. Tymián se používal již ve starověku a v Egyptě se silice přidávala do mumifikačního balzámu. V kuchyni ho můžeme použít k dochucení polévek, omáček, pečeného masa, uzenin - velmi zajímavě působí i chutnají vuřty prošpikované větvičkami tymiánu a opečené na ohni - nebo lihovin - přidává se do pravé francouzské Benediktýnky. Protože tymián obsahuje tymol, přidává se do ústních vod a past na zuby a může se používat i k dezinfekci ústní dutiny jako prostředek odstraňující zápach. Také je účinný proti kašli. Ze stejné oblasti pochází i další skupina voňavých rostlin - šalvěj (Salvia officinalis). Tato rostlina může vytvářet polokeř až do výšky okolo 70 cm, ale v našich podmínkách většinou dorůstá méně. Vyžaduje též teplejší stanoviště s dostatkem slunce, na půdu není náročná a snese i mírné sucho. Původní druh má listy sivě zelené, plstnaté, s hustou žilnatinou. Květy jsou velké, fialově růžové a jsou vhodnou pastvou pro včely. Stejné účinky mají i nové odrůdy, které se vyznačují okrasně zbarveným listem. Jedná se o odrůdu 'lcterina', která má listy panašované žlutozelené, 'Purpurea' s listy purpurově zelenými d odrůda Tricolor' s listem tříbarevným - bíle až růžově zeleným. Latinský název pochází od slova salvus - zdravý. Léčebně se může šalvěj použít proti zápachu z úst, jako kloktadlo i proti bolestem v krku. V kuchyni můžeme šalvěj použít k ochucení ryb, zvěřiny, drůbeže či skopového masa. Velmi zajímavě chutná čerstvý pstruh posolený a naplněný čerstvými listy šalvěje a snítkami citronového tymiánu. Při pečení se uvolní vonné látky a hotová ryba krásně voní po citronech. Jedinou rostlinou, která není plně mrazuvzdorná, i když mírnější zimy někdy přežije bez zakrytí, je rozmarýn (Rosmarinus offidnalis). Tento stále zelený keř pochází z jihozápadní Evropy, v dřívějších dobách však nechyběl skoro v žádné domácnosti a byl oblíbenou rostlinou našich babiček. V té době byl rozmarýn symbolem lásky a používal se i jako kadidlo. Staří Římané jej nazývali mořská rosa - ros marinos, protože často rostl při břehu moře a byl zavlažován kapkami mořské vody, odtud také jeho vědecký název. Jako léčivá rostlina neměl nikdy větší význam, ale přesto se může používat jako prostředek podporující trávení. Na jihu je oblíbené rozmarýnové víno, které má povzbuzující a metabolizující účinek. Toto víno si můžeme připravit macerací 20 g listů v 1/4 litru dobrého vína. Užívá se však v mírných dávkách, protože ve větším množství je rostlina toxická. Přesto ale rozmarýn neodmyslitelně patří k italské, a francouzské kuchyni, kde se používá k dochucování zejména omáček. U nás je vhodnější pěstovat rozmarýn v přenosných nádobách, abychom mohli rostliny na zimu přenést do chladné místnosti. Použijeme-li rozmarýn v kuchyni, je velmi zvláštní chuť pečeného vepřového obloženého rozmarýnovými větvičkami. Takto upravený pokrm se lépe tráví. Převzato ze zpravodaje Sdružení zahradnických center CZ ( www.szc.cz )

Doporučujeme
On-line prodej vybavení pro zahradu, hobby a bydlení. Více ...