Keřové borůvky nároky a pěstování

Keřové borůvky jsou doposud u nás, na rozdíl od jiných zemí, především záležitostí zahrádkářskou. Ze dvou pěstitelských skupin a to vysokokeřových a nízkokeřových borůvek jsou u nás a v Evropě vůbec, rozšiřovány borůvky vysokokeřové. U prodejců a pěstitelů se s nimi setkáváme pod různými názvy.

Nejčastěji jsou označovány jako „KANADSKÉ BORŮVKY", „ZAHRADNÍ BORŮVKY", „HROZNOVITÉ" či „VELKOPLODÉ" BORŮVKY. Není výjimkou jejich záměna se zcela jiným rostlinným druhem např. zimolezem (Lonicera). Existuje řada kultivarů zimolezů např. Regel, Altaj, s borůvkami však nemají nic společného, snad jen vzhled a trochu chuť. Překvapení také může přinést záměna (při dovozu) s nízkokeřovou borůvkou (výška do 50 cm). Podobně se zaměňují i kultivary brusinek s velkoplodou klikvou (často nesprávně označované jako velkoplodé brusinky).

Pěstování keřových borůvek (vysokokeřových -high bush a nízkokeřových low bush) je tradičně součástí pěstování drobného ovoce v Severní Americe a výrazně se zde podílí na celkovém tržním objemu za ovoce. Existuje mnoho způsobů použití jejich plodů. Více jak polovina produkce se zpracovává v mrazírnách s užitím především pro pekařské účely. V Evropě se pěstování rozšiřuje s určitým zpožděním. Nejvíce poznatků získali pěstitelé v Německu. Za zmínku stojí i pěstování v Rakousku a Polsku. U nás bylo uvažováno o plantážním pěstování na výměře 20 ha na odtěžených rašeliništích Borkovických blat. Realizace záměru neuspěla pro vysoké náklady na rekultivaci. Přesto je o ně velký zájem z řad drobných pěstitelů. K jejich rozšiřování přispívá i nepravidelnost sklizní domácích lesních borůvek, které jsou v době květu citlivější k pozdním jarním mrazům. Podmínkou úspěšného pěstování borůvek je respektování jejich specifických nároků na stanoviště a dodržování zásad pěstitelské technologie. V této oblasti musíme hledat příčiny některých pěstitelských neúspěchů. V příspěvku se omezím na hlavní pěstitelské zásady, z kterých lze odvodit nejčastější chyby, kterých se pěstitelé dopouštějí.

Výběr odrůd
Od roku 1905, kdy začal Dr. Coville v U.S. Department of Agriculture ve Washingtonu se šlechtěním borůvek z divokých porostů bylo selekcí a křížením získáno mnoho kultivarů (odrůd) a stále vznikají nové, kvalitnější. Šlechtění se zaměřuje na velikost a kvalitu plodů, jejich dozrávání, chuťové vlastnosti, tvar keře apod. V pokusném pěstování na Borkovických blatech se z 20 odrůd osvědčily Earliblue (raná), Blueray, Bruecrop (středně rané), Berkeley (polopozdní) a Herbert (pozdní). Pro zahrádkáře jsou zajímavé i kultivary Coville, Pemberton, Dixi. Dnes jsou na trhu již i odrůdy novější Amblue, Bluette, Spartan, Duke, Lateblue a další. Pro pěstitele je důležité ověřit si, že kupuje rostliny množené vegetativně (řízkováním). Semenáče sice rostou mnohdy vitálněji avšak kvalita plodů je zpravidla výrazně nižší. Důležité je respektovat i fakt, že rostliny opylené cizím pylem poskytují lepší sklizně než samoopylené. Proto raději vysazujeme 2 až 3 kultivary. Volbou odrůd můžeme sklizeň rozložit na delší období a to od ukončení sklizní lesních borůvek do poloviny září.

Stanovištní podmínky
Není rozhodující, zda rostou na plném slunci či v polostínu. Na plném slunci jsou sklizně ranější, plody aromatičtější, s vyšším obsahem cukrů. V polostínu dozrávají o týden později. Borůvkám vyhovuje zvýšená půdní vlhkost. Na sušších stanovištích je důležitá závlaha v době tvorby plodů. Základním požadavkem je i zvýšená půdní kyselost (hodnota pH v rozmezí 3,2 - 4,2 v KC1). Borůvky patří k rostlinám citlivým na vápník a chlor. Při úpravě půdních podmínek nevolíme proto rašelinu slatinnou (vyšší obsah vápníku), ale rašelinu přechodovou či vrchovištní ev. kůru, lesní hrabanku apod. Při vyšších nárocích na vlhkost je třeba zajistit i dostatečnou vzdušnost půdního prostředí. To lze splnit zvýšeným obsahem organických látek v půdě (minimum je 18 % spalitelných látek optimálně nad 70 %). Toto řešíme současně s úpravou půdní kyselosti.

Pěstitelské technologie
S ohledem na vyšší obsah organických látek v půdě je zvýšené nebezpečí poškození mladých rostlin mrazem. Tyto půdy mění vlivem mrazu objem a může tak dojít k obnažení nezakořeněných sazenic a poškození jemných kořenů borůvek zaschnutím. Vhodnější jsou výsadby jarní, kdy mají rostliny možnost do zimy řádně zakořenit. Po podzimní výsadbě je musíme na jaře přihrnout a přimáčknout. Sázíme je do řad vzdálených 250-300 cm a v řadách 120-150 cm (počítejme s velikostí keřů 150-180 cm). Vysazujeme sazenice staré 2-3 roky.

Borůvky mají mělký kořenový systém, proto povrch kultivujeme jen mělce. Zvláště je nebezpečné hlubší kypření v době rašení a květu. Vhodné je mulčování např. kůrou. Prvé dva roky po výsadbě rostliny neřežeme. Odstraníme květní pupeny, aby se rostliny nezeslabovaly předčasnou plodností a podpořil se růst vegetativních částí. Třetím rokem odstraníme ze středu keřů slabé metlovité výhonky, aby keř nezahušťovaly. Stejně vyřezáváme větve poškozené nebo chorobné a v dalších letech pak postupně staré větve s malými a slabými přírůstky. Správně udržovaný keř má 5-8 silných, rovných větví tvořících dostatek nových přírůstků. Čím keře silněji řežeme, tím máme plody větší, dříve zrají, ale v menším množství. Řezat můžeme od začátku vegetačního klidu až do doby květu.

Pro řádný růst a vývoj borůvek je důležité hnojení. Platí zásada společná všem rostlinám řádu vřesokvětých (pěnišníky, azalky, vřesy apod.), tzn. vyvarovat se hnojiv s obsahem chloru a vápna. Vedle dusíku, fosforu a draslíku je pro jejich zdárný růst důležitý i hořčík. V prvních letech hnojíme v obvodu jednotlivých keřů, později celoplošně. Borůvky začínají plodit čtvrtým rokem, v plné plodnosti jsou šestým rokem. Od čtvrtého roku nastupuje plné hnojení. V prvém až druhém roce po výsadbě stačí dávka 25 g na l rostlinu, plné hnojení představuje dávku 50 g na m2 kombinovaného hnojiva AGRAbiomin na borůvky (N 12,3 %, P205 6,1 %, K20 9,2 % a MgO 2,6%). V plném rozvoji plantáže, po zmlazovacím řezu či jiném důvodu pro podporu růstu, můžeme dávku zvýšit až na 100 g na m2.

Borůvky se vyznačují dlouhověkostí. Dožívají se až 100 let. Produkční životnost plantáží je 30-35 let. I u nás se nachází keře ve věku 65 let.

Sklizeň
Plody jsou uspořádány v hroznech po 6-13 bobulích. Obdobně jak postupně rozkvétají, tj. plodné větévky odshora dolů a jednotlivé hrozny odspoda nahoru, i zrají. Sklizeň je proto postupná. Šlechtění nových odrůd pro plantážní pěstování se zaměřuje, mimo jiné, na snížení počtu sběrů tj. na sklizeň jednorázovou. Pro drobné pěstitele je vhodnější sklizeň na 3-4 sběry. Plody sklizené předčasně postrádají charakteristickou chuť. Sklízíme 2,5 až 5 kg z keře, lze docílit až 10 kg. Sklizeň v našich podmínkách trvá asi 30 dní (nejdříve začala 18. července a nejpozději 12. srpna).
Výši sklizně může nepříznivě ovlivnit ptactvo. Závěrem je třeba připomenout, že borůvky patří mezi ovoce s výraznou nutriční hodnotou zahrnující i vysoký obsah výživově cenných cukrů. Velmi starého data jsou údaje o příznivém vlivu borůvek na lidské zdraví. Mnoho pěstitelských úspěchů Vám přeje Ing. František Havelka, Csc. Převzato ze zpravodaje Sdružení zahradnických center CZ www.szc.cz

Další najdete pomocí vyhledávání na Hobbyzahrada.cz - Poradna Zobrazit dotazy | Přidat dotaz

Mohlo by vás zajímat: Pěstování rostlin